Reakce prezidenta NKÚ na článek v deníku MF Dnes ze dne 1.7.2009 s názvem "Nejvíce aut, největší byt"
3. července 2009
Rád bych se tímto vyjádřil k článku, který vyšel v deníku MF Dnes ve středu 1. 7. 2009 a jehož autorem je redaktor Jan Sůra. Jak je známo, pan Sůra se již několik týdnů intenzivně a velmi aktivně zabývá „kauzou“ NKÚ a nehospodárným či až protizákonným jednáním, kterého jsem se měl podle jeho názoru dopustit.
V článku autor pojednává o rozdílných poměrech v 9 zemích EU v porovnání s Českou republikou a srovnává automobily, bydlení a platy vedoucích představitelů kontrolních institucí jednotlivých zemí. Stručně řečeno, pan Sůra se snaží porovnat automobil a byt, který používám, s automobily a byty mých kolegů. V otázce platu jsem nedopadl nijak výjimečně, dalo by se říci, že můj plat je nižším průměrem v porovnání se zahraničními kolegy. Vzhledem k tomu se tímto aspektem pan Sůra v článku dále příliš nezabývá. Srovnání automobilů a bydlení je však plošné a účelové a opomíná přihlížet ke skutečnosti, že v každé z těchto zemí fungují odlišné zákony a představitelé nejvyšších kontrolních úřadů mají různá práva a pravomoci (např. ne ve všech zemích jsou představitelé kontrolních institucí ústavními činiteli, jak tomu je v České republice).
Každá země má svoje zákony, které upravují nároky na automobily, bydlení a platové ohodnocení vysokých státních úředníků nebo ústavních činitelů. Zásadní je, aby zákony každé země byly dodržovány. Není mojí rolí ani rolí mých kolegů porovnávat tyto zákony s ostatními zeměmi a vynášet nad případnými rozdíly jakékoliv hodnotící soudy. Zákony, které tyto věci regulují, dodržuji od svého nástupu do funkce a nikdy jsem se nesnažil je jakkoliv změnit nebo obejít.
Zákony České republiky dávají prezidentovi NKÚ právo na použití jednoho vozidla k osobní dispozici, a tak se také děje. Mám k dispozici pouze jedno vozidlo Peugeot 807. Dále mohu využít, stejně jako ostatní ústavní činitelé v České republice, i vozidla s řidičem, která příslušná instituce vlastní. Stejně tomu bylo i v období mého předchůdce pana Voleníka, který pro využití služebních vozidel NKÚ nechal vypracovat expertní studii od Dopravní fakulty ČVUT, kterou se NKÚ od té doby řídí. Po mém příchodu do NKÚ nedošlo v tomto ohledu k žádným změnám. Tvrzení pana Sůry, že používám tři automobily, je tedy zavádějící. Bohužel s tímto konstatováním oslovil také zmíněné zahraniční instituce, mé kolegy („luxury flat 212 sq metres and 130 square metres terrace, three cars, all paid by tax payer´s“).
Také tvrzení o připravovaném nákupu nových vozidel je použito tak, aby vyznělo v můj neprospěch. Nákup nového vozidla navrhlo oddělení hospodářské správy, které má vozový park NKÚ na starosti a které se řídí doporučeními již zmíněné studie Dopravní fakulty ČVUT, podle které je potřeba vyměnit automobil BMW z roku 2000.
Bytovou situaci řeší zákony každé země samozřejmě také po svém, ve většině zemí má ale představitel instituce právo na bezplatné přiměřené bydlení po dobu výkonu funkce. Někteří mí kolegové ho využívají, někteří ne, protože například sami bydlí v hlavním městě státu, kde i pracují, jako je tomu třeba v Maďarsku, nebo byt využívají pouze pro sebe v pracovním týdnu a na víkendy jezdí za svojí rodinou. Moje situace je taková, že mám podle zákona právo na přiměřený byt a tohoto práva jsem využil, když jsem se i se svojí rodinou přestěhoval z Jihlavy do Prahy. Již v době, kdy jsem přišel na NKÚ, byla na bydlení prezidenta vyčleněna určitá položka v rozpočtu a moje náklady vždy této položce odpovídaly. Nikdy jsem ji nezvýšil ani nepřekročil. Poté, co se proti mému bydlení vznesla vlna kritiky, rozhodl jsem se i s rodinou přestěhovat a hradit si bydlení sám. Doufal jsem ale, že můj krok pomůže ukončit diskuze, zda služební byt ústavního činitele s pětičlennou rodinou má mít 200 nebo 30 čtverečních metrů. Zatím se tak bohužel nestalo.
Také tvrzení o pronájmu dvou bytů, které pan redaktor použil v článku, se nezakládá na pravdě. Jde o jeden byt, který byl pronajat jako celek a byl také takto nabízen. K této záležitosti jsem mimochodem nechal vypracovat i expertní právní stanovisko, které jednoznačně potvrdilo, že bylo postupováno podle zákona. Pan redaktor Sůra neobjektivně informuje čtenáře a manipuluje s nimi. Pokud tak činí vědomě, věřím, že za to ponese následky.
Na závěr bych snad jen ještě jednou rád zmínil, že jsem se vždy řídil zákony České republiky, stejně jako, alespoň předpokládám, se moji kolegové řídí zákony svých zemí. Nemyslím si ale, že by se měly naše podmínky plošně srovnávat, protože takové srovnání vede pouze k chybným a zavádějícím závěrům. V případě, že pan redaktor Sůra má problém se zákony, které tyto otázky řeší, doporučil bych mu obrátit se na poslance se snahou tyto zákony změnit.
František Dohnal
Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu