Otevřená řízení a dělení zakázek jsou německý recept v boji proti korupci a přemrštěným cenám ve stavebnictví
TISKOVÁ ZPRÁVA – 7. 11. 2013
Nejvyšší kontrolní úřad a Bundesrechnungshof (BRH, nejvyšší kontrolní instituce Německa) společně vypracovaly zprávu o zadávání veřejných zakázek v obou zemích. Soustředily se na zakázky ve stavebnictví a nemalý důraz kladly na prevenci korupce. „Proč se u nás staví kilometr dálnice o čtvrtinu dráž než v Německu? Snažili jsme se popsat, co dělají Němci jinak při rozdělování veřejných prostředků na velké stavební projekty, proč se jim daří tlačit ceny dolů a jak předcházejí v rámci zadávání veřejných zakázek korupci,“ vysvětlil z českého úhlu pohledu cíle společné zprávy prezident NKÚ Miloslav Kala.
Při zadávání veřejných zakázek jsou v Německu upřednostňována otevřená řízení. Například v roce 2011 zadali 80 % spolkových zakázek na pozemní a dopravní stavby v otevřeném řízení, zatímco v České republice bylo otevřené řízení použito u 65 % zakázek na dodávky, služby i stavební práce. Přitom BRH na vzorku 16 tisíc zakázek vyhodnotil, že nabídkové ceny u omezených řízení a v jednacích řízeních jsou o 6 až 10 % vyšší, než ve veřejných řízeních. „Práce na společné zprávě byla příležitostí i poučením pro obě strany. Měli jsme možnost porovnat jednak různé způsoby zadávání veřejných zakázek, tak i různé způsoby legislativní úpravy dané problematiky“ řekl Andreas Rahm, vrchní ředitel kontrolní sekce V, člen BRH.
Dalším markantním rozdílem je německý důraz na dělení zakázek na menší celky. Do soutěže tak může vstoupit více uchazečů – šanci dostanou i menší a střední firmy. Větší konkurence pak přirozeně snižuje nabídkové ceny uchazečů. Dokazuje to zjištění kontrolorů NKÚ, kteří analyzovali tři velké silniční stavby v rámci výstavby silničního okruhu kolem Prahy. Spočítali, že kdyby se práce zadávaly po částech, tedy po jednotlivých objektech, v otevřených řízeních, mohlo se ušetřit minimálně 790 milionů korun z celkové ceny 15 a půl miliardy korun.
Společná zpráva popisuje i další rozdíly, které mohou vést ke zvyšování cen pozemních a dopravních staveb v České republice. V Německu mají například zadavatelé zakázek k dispozici rozpočtové i nákladové databáze, které jim umožňují přesnější stanovení ceny, v České republice žádné centrální databáze neexistují (pro dopravní stavby zpracovalo české Ministerstvo dopravy cenové normativy, které však zatím nejsou účinným nástrojem). Zatímco v Německu se porovnává nabídka s předpokládanými jednotkovými cenami, v České republice se hodnotí jen celková cena. Čeští zadavatelé mají také problémy se správným nastavením kritérií, podle kterých pak hodnotí, kdo zakázku dostane.
Problematické jsou v Česku například i přemrštěné požadavky na předchozí zkušenosti dodavatelů. Příkladem může být případ, kdy zadavatel v otevřeném řízení na výstavbu dálnice požadoval, aby případný uchazeč měl za posledních pět let na kontě tři dokončené silniční stavby, každou za minimálně 700 milionů korun. V České republice je přitom jen 9 firem, které dokážou takové požadavky naplnit. Takto nastavené parametry pak mimo jiné vedou k tomu, že v letech 2008 až 2009 dvě třetiny finančního objemu zakázek na pozemní komunikace, tedy zakázky v hodnotě 62,5 mld. Kč, získalo jen pět firem. A u 46 zakázek za 13,2 mld. Kč byli jen dva nebo dokonce jeden uchazeč.
Odbor komunikace
Nejvyšší kontrolní úřad