Nemovitý majetek státu ve správě Pozemkového fondu České republiky
6.11.2003 - Tisková zpráva z kontrolní akce č. 02/14
Kontrolovaná osoba Pozemkový fond České republiky byl zřízen k plnění úkolů ve veřejném zájmu a k dosažení cílů vymezených zákony. Základním předmětem činnosti PF ČR je správa nemovitostí ve vlastnictví státu, není vlastníkem spravovaného majetku a má omezenou možnost disponovat s majetkem státu a může jednat a vystupovat v právních vztazích pouze v oprávnění, které mu vlastník – stát svěřil na základě právních předpisů. Tato oprávnění nelze ze strany správce překročit.
Cílem kontroly bylo prověřit zejména převody nemovitostí ve vlastnictví státu a správě Pozemkového fondu České republiky.
Kontrolou bylo zjištěno, že
- restituční proces není ani po dvanácti letech ukončen, zejména v případě nároků oprávněných osob – původních vlastníků na bezúplatný převod jiného pozemku podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. K 31. 12. 2002 zbývalo vypořádat 44,9 % restitučních nároků, o nichž bylo pravomocně rozhodnuto. Přitom ze zákona č. 253/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 229/1991 Sb. a některé další zákony, vyplývá, že pokud rozhodnutí Pozemkového úřadu nabylo právní moci před 6. 8. 2003, lhůta pro převod pozemků končí dnem 31. prosince 2005. Tento zákon zároveň nově upravuje dvouletou lhůtu pro právo na bezúplatný převod jiného pozemku, a tím určil lhůtu pro tzv. „restituční tečku“. Při uplatnění práva na bezúplatný převod jiného pozemku je restituent odkázán pouze na nabídku PF ČR, která je v souvislosti s prodejem státní půdy značně omezena;
- PF ČR při aplikaci zákona č. 229/1991 Sb. porušil povinnosti správce nemovitostí ve vlastnictví státu, když překročil při nakládání se svěřeným majetkem oprávnění vymezené zákonem tím, že
- převáděl s odvoláním na ustanovení § 11 odst. 2 bezúplatně jiné pozemky na osoby, které nemají podle zákona č. 229/1991 Sb. status oprávněné osoby. Převody byly realizovány i v obcích, kde nejsou dosud vypořádané všechny uplatněné restituční nároky oprávněných osob, a to i mimo tzv. veřejnou nabídku, kterou upravují vnitřní předpisy PF ČR. Z hlediska výše neuspokojených nároků 107,7 mil. Kč je zvláště kritická situace na území hlavního města Prahy, kde mezi nabyvateli pozemků byly mj. i právnické osoby, jejichž předmětem podnikání je realitní činnost;
- převzal nad rámec zákonného zmocnění závazky povinných osob, které nebyly v likvidaci nebo privatizaci, a poskytoval za ně plnění převodem majetku ve vlastnictví státu;
- PF ČR při prodeji státní půdy ve smyslu zákona č. 95/1999 Sb. porušil povinnosti správce nemovitostí ve vlastnictví státu, když překročil při nakládání se svěřeným majetkem oprávnění vymezené zákonem tím, že
- nad rámec zákonného zmocnění prodával pozemky osobám bez statusu oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb.;
- ve veřejné nabídce prodal pozemky ve vlastnictví státu osobám na základě jimi uplatňovaného přednostního práva, pro něž však tyto osoby nesplnily zákonné podmínky;
- PF ČR při realizaci soutěží nestanovil pravidla soutěže tak, aby byl dosahován maximální výnos z prodeje pozemků ve vlastnictví státu. Soutěž, kterou PF ČR vyhlašuje, se tak stává pouze prostředkem pro prodej pozemků z vlastnictví státu „za každou cenu“. Toto odporuje obecným zásadám soutěží – výběr nejvhodnější nabídky – i původnímu záměru zákona.
PF ČR upřednostnil prodej státní půdy před vypořádáním nároků oprávněných osob v rámci restitucí. Přitom podle § 19 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. nejsou tímto zákonem dotčeny zvláštní předpisy o převodu nemovitostí, mezi které patří mj. zákon č. 229/1991 Sb. Přesto jsou pozemky převáděny v obcích, kde nejsou dosud vypořádány restituční nároky, a to přednostně prodejem ve veřejné nabídce a soutěži. Oprávněné osoby se mohou přihlásit i v rámci prodeje půdy do nabídky či soutěže, při prodeji pozemků však mají restituenti postavení žadatele, nikoliv věřitele. Cena půdy se při prodeji stanoví podle jiného cenového předpisu než při restitucích, kde se odvíjí od cenového předpisu účinného k 24. 6. 1991.
Stát prostřednictvím PF ČR prodává zemědělskou půdu za minimální cenu, a to přesto, že závazky státu vyplývající z restitučních zákonů nejsou splněny.