Daň z přidané hodnoty a spotřební daně
7.1.2005 - Tisková zpráva z kontrolní akce č. 04/07
Cílem kontroly bylo prověřit plnění povinností finančních a celních orgánů při správě daně z přidané hodnoty a spotřebních daní se zaměřením na výběr těchto daní při dovozu a vývozu zboží a služeb.
Kontrolované období byly roky 2002 a 2003 a v případě věcných souvislostí i roky předcházející.
Kontrolovanými osobami byly Ministerstvo financí, Generální ředitelství cel a dvanáct vybraných finančních úřadů.
Kontrolní akce NKÚ navázala na dříve provedené kontroly s obdobným zaměřením. Vzhledem k rostoucímu významu mezinárodního obchodu byla dále zaměřena na mezinárodní spolupráci se Slovenskou republikou, a to především na kontrolu plnění povinností plátců DPH a SpD při dovozu a vývozu zboží a služeb.
Výsledky těchto kontrol poukázaly mj. na přetrvávající nedostatky v činnosti správců daně, některé systémové chyby při spolupráci finančních úřadů s orgány celní správy, zabraňující účinné kontrole ze strany FÚ a neplnění některých povinností plátců podávajících daňová přiznání k DPH a SpD.
Při správě DPH a SpD byly zjištěny nedostatky zejména v následujících oblastech:
- při zrušení registrací DPH bylo splnění povinnosti plátců DPH z obchodního majetku evidovaného, nebo který měl být evidován ke dni zrušení registrace, u kterého plátce uplatnil odpočet daně. Toto opatření bylo ověřováno pouze ojediněle.
- FÚ důsledně nevyužívaly možnost provést daňovou kontrolu podle ustanovení § 16 zákona č. 337/1992 Sb. nebo místní šetření podle ustanovení § 15 téhož zákona. Tím v některých případech docházelo k nedostatečnému prověření oprávněnosti nároku na odpočet DPH,
- úřední záznamy a protokoly o ústním jednání nebyly vždy vyhotoveny v souladu s ustanoveními § 12, resp. § 13 zákona č. 337/1992 Sb. Tyto protokoly nebo úřední záznamy byly v některých případech vyhotoveny víceméně formálně a neobsahovaly všechny potřebné údaje v návaznosti na povinnost plátců dodržovat ustanovení zákona č. 588/1992 Sb.,
- došlo k výraznému meziročnímu poklesu efektivity provedených vytýkacích řízení podle ustanovení § 43 zákona č. 337/1992 Sb., prováděných především na základě vyhodnocení nedůvěryhodnosti podaných daňových přiznání k DPH.
Nesoulad údajů zapsaných do obchodního rejstříku se skutečností vedl k prodlužování daňového řízení a ztěžoval vymáhání daňových nedoplatků. Přestože finanční orgány při daňovém řízení často zjišťovaly, že zápisy v obchodním rejstříku týkající se daňových subjektů neodpovídaly skutečnosti, zjištěné případy s ohledem na ustanovení § 2 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb. rejstříkovým soudům neoznamovaly. Přitom ustanovení § 32 zákona č. 513/1991 Sb. ukládalo povinnost soudům a jiným orgánům vždy upozornit rejstříkový soud na neshodu mezi skutečným právním stavem a stavem zápisů v obchodním rejstříku, jakmile tato skutečnost při jejich činnosti vyjde najevo.
Z velikosti vymožených částek nedoplatků DPH, a to v roce 2002 celkem 293 067 tis. Kč z celkového objemu 3 996 761 tis. Kč a v roce 2003 celkem 244 044 tis. Kč z objemu nedoplatků na DPH ve výši 3 154 149 tis. Kč vyplývá, že se stále daří vymoci pouze malou část nedoplatků.
Výnos z pohledávek přihlášených do konkurzů byl v kontrolovaném období nízký, což bylo mj. ovlivněno sloučením pohledávek státu s ostatními pohledávkami přihlášenými do konkurzu do třídy II. Situaci ztěžovala i skutečnost, že daňové subjekty v době prohlášení konkurzu v mnoha případech již nedisponovaly žádným majetkem.
Ustanovení § 62 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb. stanoví, že nedobytný nedoplatek, u něhož je dána možnost, že bude alespoň zčásti vymožen, se eviduje na podrozvahových účtech. FÚ odepsaly v roce 2002 pro nedobytnost nedoplatky na DPH ve výši 3 653,9 mil. Kč a na SpD ve výši 611,3 mil. Kč. V roce 2003 bylo FÚ odepsáno pro nedobytnost na nedoplatcích DPH celkem 4 758,6 mil. Kč a SpD celkem 2 516,7 mil. Kč. GŘC odděleně odepsané nedoplatky na DPH a SpD neevidovalo. Ministerstvo financí a GŘC nedodržely povinnost plynoucí z ustanovení § 62 zákona č. 337/1992 Sb. a odepsané nedoplatky v podrozvahové evidenci nevedly.
Ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb. uvádí, že účetnictví je úplné, jestliže byly zaúčtovány v účetním období v účetních knihách všechny účetní případy, které měly být zaúčtovány podle § 3 tohoto zákona. Např. předpisy pohledávek na DPH do účetnictví GŘC zahrnuty nebyly. Neuhrazené pohledávky na DPH ke konci roku 2002 činily podle evidence celních úřadů 4 937 mil. Kč a ke konci roku 2003 celkem 6 434 mil. Kč. V roce 2002 bylo celními úřady vyměřeno na DPH více než 221 mld. Kč a v roce 2003 přes 243 mld. Kč. V roce 2002 celní úřady vyměřily SpD ve výši přes 40 mld. Kč a v roce 2003 téměř 46 mld. Kč. GŘC účtovalo v kontrolovaném období pouze o příjmech z těchto daní, přestože účtových rozvrh účty pohledávek na DPH a SpD obsahoval. Ministerstvo financí o předpisech daňových příjmů na účtech účtového rozvrhu neúčtovalo.
V průběhu kontroly byla v rámci mezinárodní spolupráce se Slovenskou republikou ověřována mj. skutečná realizace vykazovaných dovozů a vývozů mezi ČR a SR. Tato spolupráce poukázala na problémy při prověřování obchodních operací mezi partnery obou států a na nedostatky v evidenci dovozů a vývozů. Mj. se ukázalo, že kontrolou záznamů databází Celní správy ČR a SR nelze v některých případech jednoznačně přiřadit související záznamy o dovozech a vývozech zboží mezi ČR a SR.
Skutečnosti prokazující správnost uplatňování DPH a SpD mohl NKÚ ČR ověřovat z údajů získaných u Celní správy ČR a z podkladů vedených FÚ. NKÚ SR mohl navíc požádat FÚ o vykonání daňového řízení přímo u konkrétního daňového subjektu.
V kontrolovaném období FÚ využívaly možnosti ověřit údaje z daňových přiznání k DPH také informace, které jim byly zpřístupněny z databáze GŘC. Na přenos údajů mezi celní a daňovou správou ČR byly vynaloženy nemalé finanční prostředky, např. na zprovoznění CR JCD pro FÚ byla vynaložena investice ve výši 767 tis. Kč. V souvislosti se vstupem ČR do EU, kdy správcem DPH se staly převážně FÚ, se tyto investice jeví jako neúčelné.
Celní úřady mohly v kontrolovaném období v souladu s příslušnými ustanoveními zákonů č. 13/1993 Sb. a 588/1992 Sb. vrátit nebo prominout dovozní clo a DPH. Plátci DPH měli povinnost podle § 43 odst. 10 zákona č. 588/1992 Sb. snížit dříve uplatněný nárok na odpočet DPH o částku daně vrácené celním úřadem, a to v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla daň vrácena. Splnění této povinnosti FÚ důsledně neprověřovaly. V roce 2002 vrátily celní úřady DPH ve výši více než 319 mil. Kč a v roce 2003 v hodnotě přes 398 mil. Kč.
V kontrolovaném období žádný právní předpis neupravoval povinnost celních úřadů zasílat FÚ informace o změně nebo zrušení JCD. Registry JCD nedisponovaly původními hodnotami uváděnými v JCD, takže FÚ se v některých případech o změnách v JCD nedozvěděly. Úroveň informační provázanosti a sdělování informací nebyla v kontrolovaném období dostatečná.
Možnost kontroly údajů o dovozech a vývozech vykazovaných v daňových přiznáních ze strany FÚ byla mj. ztížena tím, že daňové subjekty nemusely k podaným daňovým přiznáním k DPH uvádět seznamy JCD, na které si uplatňovaly nárok na odpočet nebo osvobození od DPH, a dále tím, že systém ADIS neobsahoval kontrolní vazbu (algoritmus) mezi údaji z daňových přiznání a údaji v CR JCD, která by nesoulad mezi těmito údaji indikovala.
Z poznatků získaných v této a předchozích obdobných kontrolních akcích vyplývá, že v oblasti DPH a SpD stále existoval prostor pro daňové úniky. Je proto potřebné, aby legislativa byla dále upravována tak, aby se možnosti daňových podvodů odstraňovaly a činnost správců daně byla prováděna dostatečně důsledně a zodpovědně.
Vracení nadměrného odpočtu DPH by mohlo být podmíněno od určité výše doložením zdůvodnění vzniku tohoto odpočtu. V ustanovení § 102 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, s účinností od 1. 5. 2004 se stanoví pouze povinnost plátců podávat souhrnné hlášení v případě, že plátce uskutečnil dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie osobě registrované k DPH v jiném členském státě. Daňové kontroly, místní šetření a provedené úkony v daňovém řízení by neměly být vykonávány formálně, ale důsledně a kvalitně tak, aby výsledky daňových řízení byly úplné a umožňovaly nejdůkladnější posouzení oprávněnosti nároku na nadměrný odpočet DPH.